Podobně jako živé organismy, i jazyky se vyvíjejí. Jazyky, které mají stejného předchůdce (nazývaného „protojazyk“), jsou součástí stejné jazykové rodiny. Jazyková rodina může být dále rozčleněna na několik podskupin, například polština a slovenština patří k západoslovanský jazykům, podskupině slovanských jazyků, které jsou větví větší indoevropské jazykové rodiny.

Komparativní lingvistika, jak už z názvu vyplývá, porovnává jazyky s cílem stanovení jejich historické příbuznosti. Jedním ze způsobů je porovnání jejich fonologie, gramatiky a slovní zásoby, a to i v případech, kdy nejsou k dispozici žádné písemné zmínky o jejich předchůdcích.

Čím jsou jazyky od sebe vzdálenější, tím složitěji se určují jejich genetické vztahy. Žádný lingvista například nepochybuje, že španělština a italština jsou příbuzné jazyky, ale existence altajské jazykové rodiny, která zahrnuje turečtinu a mongolštinu, je sporná a neuznávají ji všichni lingvisté. V současnosti nemůžeme potvrdit ani vyvrátit, zda měly všechny jazyky společný prajazyk. V případě, že někdy existoval jeden původní lidský jazyk, mluvilo se jím před desítkami tisíců let (ne-li více), z čehož vyplývá, že jakékoliv srovnávání by bylo mimořádně obtížné nebo dokonce nemožné.

Mapa hlavních jazykových rodin světa

Source: Wikimedia Commons

Seznam jazykových rodin

Jazykovědci identifikovali více než sto hlavních jazykových rodin (jazykové rodiny, o nichž není známo, že byly navzájem příbuzné). Některé rodiny zahrnují jen několik jazyků, jiné více než tisíc jazyků. Zde je několik hlavních jazykových rodin světa.

Jazyková rodina Oblast Jazyky
indoevropská Evropa až Indie, dnes všechny kontinenty Téměř 3 miliardy lidí mluví více než 400 různými jazyky. Mezi ně patří románské jazyky (španělština, italština, francouzština,...), germánské jazyky (angličtina, němčina, švédština,...), baltské a slovanské jazyky (ruština, polština,...), indoárijské jazyky (perština, hindština, kurdština, bengálština a mnohé jazyky, kterými se mluví od Turecka po severní Indii), a i ​​jiné jazyky jako řečtina a arménština.
čínsko-tibetská Asie čínské jazyky, tibetština, barmština
nigero-konžská Subsaharská Afrika swahilština, jorubština, šona, zulština
Afroasijská Střední východ, severní Afrika semitské jazyky (arabština, hebrejština...), somálština
austronéská Jihovýchodní Asie, Tchaj-wan, Madagaskar Více než 1 000 jazyků včetně indonéštiny, filipínštiny, malgaštiny, havajštiny, fidžijštiny,...
uralská Střední, východní a severní Evropa, severní Asie maďarština, finština, estonština, sámské jazyky, některé jazyky Ruska (udmurtština, marijština, jazyk komi,...)
altajská (sporná) od Turecka po Sibiř turkické jazyky (turečtina, kazaština,...), mongolské jazyky (mongolština,...), tunguzské jazyky (mandžuština,...), někteří sem zařazují i japonštinu a korejštinu
drávidská Jižní Indie tamilština, malajálamština, kannadština, telugština
thajsko-kadajská Jihovýchodní Asie thajština, laoština
austroasijská Jihovýchodní Asie vietnamština, khmerština
na-dené Severní Amerika tlingitský jazyk, navažština
tupijská Jižní Amerika guaranština
kavkazská (sporná) Kavkaz Tři rodiny; nejrozšířenější kavkazský jazyk je gruzínština

Speciální případy

Izolované jazyky

Izolovaný jazyk je „osamocený“, je to jazyk, který nepatří k žádné jazykové rodině. Nejlepším příkladem takového jazyka je baskičtina, která se používá ve Španělsku a ve Francii. I přesto, že je obklopena indoevropskými jazyky, velmi se od nich odlišuje. Jazykovědci porovnávali baskičtinu s jinými jazyky, které se používají v Evropě, na Kavkaze, dokonce i v Americe, ale nikdy nebyla prokázána jejich příbuznost.

Korejština je další dobře známý izolovaný jazyk, i když někteří jazykovědci uvažují o jejím propojení s altajskými jazyky nebo japonštinou. Japonština sama o sobě se někdy považuje za izolovaný jazyk, ale v podstatě patří do malé rodiny japonských jazyků, která zahrnuje několik příbuzných jazyků, například okinawský jazyk.

Pidžiny a kreolské jazyky

Pidžin je zjednodušený jazyk, který slouží pro komunikaci mezi dvěma nebo více skupinami, které nemají společný jazyk. Pidžin nevzniká přímo z jednoho konkrétního jazyka, ale je většinou vytvořen z komponentů několika jazyků. Když se děti začnou učit takovou zjednodušenou formu jazyka jako rodný jazyk, stává se pidžin plnohodnotným a stabilním jazykem, který se nazývá kreolština.

Většina pidžinů a kreolských jazyků, kterými se dnes mluví, jsou výsledkem kolonizace. Základem je většinou angličtina, francouzština nebo portugalština. Jedním z nejrozšířenějších kreolských jazyků je Tok Pisin, oficiální jazyk Papuy-Nové Guiney. Jeho základem je angličtina, ale má odlišnou gramatiku a jeho slovní zásoba obsahuje slova převzatá z němčiny, malajštiny, portugalštiny a několika místních jazyků.