Fonetika, tvorba zvuků
„Zvuky řeči“
Fonetika a fonologie
Fonetika je oblast interlingvistiky zabývající se zvuky lidské řeči. Zkoumá i znakové jazyky, ve kterých studuje posunkové a vizuální komponenty znaků.
Fonetika zkoumá tvorbu artikulovaných zvuků, jejich přenos a percepci. Fonologie se zabývá modelováním zvuků řeči na jisté úrovni abstrakce. Základní jednotkou fonetiky je foném, který je stavební jednotkou řeči nebo znakového jazyka.
Transkripce
Fonetická transkripce je grafický přepis zvukové stránky jazyka nezávisle na jeho pravopisu. Nejznámější systém fonetické transkripce je Mezinárodní fonetická abeceda IPA (International Phonetic Alphabet), která je založená převážně na latince. Pomocí systému IPA se dají zachytit komponenty řeči jako souhlásky, samohlásky a suprasegmentální jevy. Systém IPA vyvinula Mezinárodní fonetická asociace s cílem standardizovat zápis zvuků lidské řeči. Systém přepisu IPA využívají lexikografové, studenti a učitelé cizích jazyků, jazykovědci, logopedi, zpěváci, herci, tvůrci umělých jazyků i překladatelé.
Oficiální tabulka IPA z roku 2005 (licence CC BY-SA)
Vztah mezi fóny a fonémy
Fón, neboli hláska, je základní jednotkou lidské řeči; foném je základní distinktivní jednotkou zvukového systému jazyka. Foném je abstraktnější jednotka, obvykle v sobě zahrnuje (v daném jazyce) řadu různých fónů, což se odráží na různých úrovních transkripce. Cílem fonetické transkripce (obvykle v hranatých závorkách) je zapsat zvuky (fóny), čili přesně zachytit konkrétně artikulované zvuky, zatímco fonematická transkripce (zapsaná obvykle mezi dvěma lomítky) zaznamenává slova s přihlédnutím k tomu, jak se v jednotlivých jazycích kategorizují zvuky. Hranice mezi fonematickou a fonetickou transkripcí není vždy jednoznačná – podrobná fonetická transkripce zachycuje více variant zvuků, zatímco zjednodušená fonetická transkripce zaznamenává pouze nejnápadnější vlastnosti zvuků a přibližuje se tak fonematické transkripci.
Výslovnost českého slova