Úvod

Je zajímavé, že irsky plynule mluví vyšší počet lidí než je počet samotných rodilých mluvčích (podobně jako u angličtiny). Studie ukázaly, že až pro 1/3 lidí používajících irštinu každý den platí, že irština není jejich rodným jazykem. Někteří rodilí mluvčí z oblastí, ve kterých k dorozumívání slouží angličtina (tzv. Galltacht, „oblast cizí řeči”), jen zřídkakdy používají ke komunikaci irštinu. V Irsku dokonce platí, že když do místnosti plné Irů vstoupí člověk, který mluví pouze anglicky, všichni přítomní začnou automaticky komunikovat v angličtině. Oblasti, ve kterých se irština zachovala jako hlavní dorozumívací jazyk, jsou známé jako Gaeltacht.

Zdroj: Wikimedia Commons

Historie

Irština se považuje za jeden z nejstarších evropských jazyků. Nejstarší text Amra Choluim Chille, Nářek za světcem jménem Colm Cille nebo Columba) pochází z roku 597 př. n. l. Irština byla psaným jazykem již 1410 let, když se 1. ledna 2007 stala oficiálním jazykem EU. Během anglické okupace platila tzv. Nařízení Kilkenny (z angl. Statutes of Kilkenny) z roku 1366, která nařizovala zákaz používání irštiny. Jedno z dalších nařízení dokonce uvádělo: „Každý Angličan se musí naučit anglicky, jinak bude považován za irského nepřítele”! Když se anglický král Jindřich VIII. v roce 1541 prohlásil za „krále Irska”, prohlášení muselo být přeloženo do irštiny, aby mu parlament anglické kolonie v Dublinu rozuměl.

Navzdory staletými snahám vyhubit irský jazyk ho větší část obyvatelstva používala až do období tzv. Velkého irského hladomoru v letech 1845 – 1849, kdy kvůli hladu zahynulo 1 – 2 milionů Irů. Na konci 19. století proto irština téměř zanikla, ale k jejímu oživení došlo v roce 1922, kdy se Irsko osamostatnilo a vláda se dohodla, že se na základních a středních školách bude opět vyučovat irský jazyk, a to v rozsahu minimálně 1 hodina denně. Politické násilí v Severním Irsku ukončila až Dohoda z Velkého pátku z roku 1998, 3-stránkový dokument zachycující britské vládní závazky na podporu irštiny.

Gramatika

Irská gramatika je složitá. Často dochází ke změně na začátku slov, např. a cosa (její nohy); a chosa (jeho nohy); a gcosa (jejich nohy). V irštině se nevyskytuje sloveso „mít“. Sloveso „být“ reflektuje oba rozdíly, které jsou například ve španělštině vyjádřené dvojicí sloves ser/estar (is/tá v irštině, např. is bean í (ona je žena); ale tá sí anseo, (ona je tady); podobně reflektuje významový rozdíl jako polština: dvojice jest/bywa (tá/bíonn v irštině, např. tá sí anseo (ona je tu teď), ale bíonn sí anseo (ona tu obvykle je).

V irštině jsou nezávislé skupiny číslovek pro lidi a pro jiné objekty (zvířata atd.): „dva koně“ jsou dhá chapall, ale „dva lidé“ jsou jednoduše beirt.

Irština podobně jako maďarština označuje jeden předmět z páru jako „polovinu“, např. ar leathchois (jednonohý), doslova „s jednou polovinou nohy“; ar leathshúil (jednooký), atd.

Gabh mo leithscéal = omluvte mě, doslova „přijměte mou polovinu příběhu“.