Přeskočit menu

Švédština

Svenska

Počet rodilých mluvčích

9 milionů

Oficiální jazyk v

Švédsko, Finsko, EU, Severská rada (mezinárodní organizace, která prohlubuje spolupráci mezi státy severní Evropy)

Jazyk diaspory

USA, Velká Británie, Kanada, Estonsko, Brazílie

Abeceda
29 (26 písmen latinky + å, ä, ö)
Gramatické pády
0
Kód jazyka
sv, swe
Typologická klasifikace jazyka
mírně flexivní , skládání , SVO
Jazyková rodina
Indoevropský, severogermánský, východoskandinávský
Počet nářečí
6 hlavních skupin: norské, finské, švédské, gotlandské, götalandské, jihošvédské (skanské)

Nejdelší slovo

organizace domorodých národů

Zajímavé slovo nebo věta

Sedm nádherně zpívajících ošetřovatelek se stará o sedmdesát sedm námořníků s mořskou nemocí na lodi.

Úvod

Mezi skandinávskými jazyky nejsou jasné nářeční hranice, a rozdíly mezi dánštinou, švédštinou a norským bokmålem jsou velmi malé. Po krátkém tréninku a s trpělivostí jsou tyto jazyky navzájem srozumitelné, a to zejména v psané formě. Skandinávci proto mezi sebou komunikují vlastními jazyky (podobně jako Češi a Slováci). Švédština funguje jako most mezi Finskem a ostatními skandinávskými jazyky, protože má status oficiálního menšinového jazyka (a mnoho Finů ji ovládá). Navzdory historicko-kulturním vztahům však většina Finů v současnosti preferuje při komunikaci se svými skandinávskými sousedy angličtinu.

Historie

  • 1. – 7. století

    Praseverština
    (Starší futhark)

  • 6. století

    Beowulf: gótské války

  • 8. – 12. století

    Stará (východní) severština
    (Mladší futhark)

  • 829

    Svatý Oskar: raná kristanizace

  • 13. – 15. století

    Stará švédština
    (Latinka)

  • 1250

    Västgötalagen (Vestgótské právo)

  • 1397

    Kalmarská unie

  • 1335

    Zrušení otrokářství a nevolnictví

  • 1520

    Stockholmská krvavá lázeň

  • 16. – 20. století
    Moderní švédština
    (nusvenska; období používání současné švédštiny)

  • 1526 - 1541

    Překlad Bible

  • 1618 - 1648

    Třicetiletá válka

  • 1700 - 1721

    Velká severní válka

  • 1850 - 1910

    Milion Švédů emigroval do USA

  • 1906 - 1917

    Pravopisná reforma 1906, Finsko získalo nezávislost 1917

Písemný systém a výslovnost

Od rozsáhlé pravopisné reformy v roce 1906 se ve švédštině používá fonetický pravopisný princip, díky kterému se děti učí rychleji číst, ale cizinci v textu hůře rozeznávají mezinárodní slova jako pjäs (z fr. pièce, = leták, brožura). Švédská abeceda obsahuje 26 písmen latinky a 3 specifická písmena: „å“ – varianta písmena „a“ a přehlasované „ä“ a „ö“.

  • a
  • å
  • ä
  • b
  • c
  • d
  • e
  • f
  • g
  • h
  • i
  • j
  • k
  • l
  • m
  • n
  • o
  • ö
  • p
  • q
  • r
  • s
  • t
  • u
  • v
  • w
  • x
  • y
  • z

Praseverština a stará severština (staroseverština) používaly na psaní runy (respektive starší a abecedu futhark).

Starší futhark Mladší futhark Latinské písmeno IPA (Mezinárodní fonetická abeceda)
f /f/
u /u(ː)/
þ /θ/, /ð/
a /a(ː)/
r /r/
k /k/
- g /ɡ/
- w /w/
ᚺ ᚻ h /h/
n /n/
i /i(ː)/
- j /j/
ï / æ /æː/
- p /p/
- z /z/
s /s/
t /t/
b /b/
- e /e(ː)/
m /m/
l /l/
ᛜ ᛝ - ŋ /ŋ/
- o /o(ː)/
- d /d/
- R /R/

Gramatika

Švédština používá dva gramatické rody, tzv. společný a střední rod. Ve švédštině se podobně jako v angličtině nepoužívají pádové přípony. Z pádů se zachoval jen genitiv, který vyjadřuje spíše přivlastňování. Také slovesa nevyjadřují kategorii osoby ani čísla. Přídavná jména se však rozlišují podle rodů, podstatná a přídavná jména podle čísla, a enklitický určitý člen komplikuje situaci u podstatných jmen:

Neurčité podstatné jméno v singuláru Určité podstatné jméno v singuláru Neurčité podstatné jméno v plurálu Určité podstatné jméno v plurálu
Společný rod slov zakončených na -a flicka
děvče
flickan flickor flickorna
Společný rod ostatních slov stol
židle
stolen stolar stolarna
växt
rostlina
växten växter växterna
Střední rod slova zakončeného na samohlásku äpple
jablko
äpplet äpplen äpplena
Střední rod slova zakončeného na souhlásku barn
dítě
barnet barn barnen
Nepravidelný rod man
muž
mannen män männen

Švédština má pouze 2 syntetické slovesné časy: přítomný čas (-r) a minulý čas (-de/-te u pravidelných sloves). Speciální tvar supinum (-it) se používá s pomocným slovesem ha pro vyjádření dokonavého minulého času, např. han har tagit det (vzal to). Budoucí čas se tvoří spojením pomocného slovesa ska a infinitivu: han ska arbeta (bude pracovat).

Švédština využívá slovosled typu SVO. Členy, determinanty, přídavná jména a příslovce se ve větě nacházejí vlevo a vedlejší věty, částice a předložkové fráze vpravo.

Tvorba slov a slovní zásoba

Ve švédštině se slova tvoří skládáním, např. regionutvecklingssekretariatet (sekretář regionálního rozvoje), proto je slovní zásoba švédštiny teoreticky neomezená. Ze švédštiny pochází několik mezinárodně používaných slov označujících jídla, některá jsou stále rozšířená, např. lingon(berry), některá méně surströmming, ale i odborné termíny jako angström (desetina nanometru) nebo tungsten (doslova „těžký kámen“). Zajímavostí je přípona -is, pomocí které se mohou tvořit nové kulturní termíny z kořenů jiných podstatných jmen, např. dagis („den“ + -is, školka), kompis (kámoš), godis („dobrý“ + -is, sladkosti), postis (pošťák), kändis („známy“ + -is, slavná osoba) a jeho opozitum jako doldis („skrytý“ + -is).

Nářečí

Teritoriální rozdělení švédských dialektů je ovlivněno historickými poměry v zemi. Švédsko bylo v minulosti velmocí, která si podrobovala okolní národy. Švédové osídlovali a spravovali území u Baltského moře, čehož důkazem je finská švédština (používaná i na území Ålandy), podobně jako estonská švédština (dnes už mrtvý jazyk). Na územích, které kdysi patřily Dánsku, se mluví jižní švédštinou, která si zachovala prvky dánského jazyka (změny souhlásek p, t, k na souhlásky b, d, g v rámci slova).

Tématická slova

Vtipná nebo zvláštní přísloví a slovní spojení

Nahoru