Lotyština
Latviešu valoda
Latviešu valoda
přibližně 1,7 milionu lidí
Lotyšská republika, EU
USA (100 000), Irsko (50 000), Velká Británie (40 000), Kanada (28 000), Brazílie (25 000), Rusko (20 000), Austrálie (20 000), Nový Zéland (20 000), Litva, Estonsko, Ukrajina, Belgie
Lotyšský jazyk je jedním ze dvou živých východobaltských jazyků indoevropské jazykové rodiny. Na rozdíl od litevštiny si nezachoval mnoho archaických prvků.
Výzkum ukazuje, že baltská skupina jazyků se vytvořila jako samostatná větev indoevropské jazykové rodiny do 10. století př. n. l. Východobaltské jazyky se oddělily od západobaltských přibližně v 5. století n. l. První rozdíly mezi litevštinou a lotyštinou se objevují od 9. století, ačkoli ještě dlouhou dobu byly pouze dialekty jednoho jazyka.
Slovosled je volný, přičemž závisí na slovu, které je ve větě nejdůležitější. Věta „V té sklenici je voda“ v lotyštině zní: Glāzē ir ūdens a věta „Voda je ve sklenici“ je: Ūdens ir glāzē. V lotyštině se nepoužívají členy, ale přídavná jména mohou být v určitém nebo neurčitém tvaru.
Podstatná jména mají kategorii rodu, čísla a pádu. Pádů je 7:
Mužský rod | Ženský rod | ||||
---|---|---|---|---|---|
Singulár | |||||
Nominativ |
Draug-s
kamarád
|
Vēj-š
vítr
|
Kuģ-is
loď
|
Liep-a
lípa
|
Pas-e
pas
|
Genitiv | Draug-a | Vēj-a | Kuģ-a | Liep-as | Pas-es |
Dativ | Draug-am | Vēj-am | Kuģ-im | Liep-ai | Pas-ei |
Akuzativ | Draug-u | Vēj-u | Kuģ-i | Liep-u | Pas-i |
Instrumentál | Draug-u | Vēj-u | Kuģ-i | Liep-u | Pas-i |
Lokál | Draug-ā | Vēj- ā | Kuģ-ī | Liep- ā | Pas-ē |
Vokativ | Draug-s! | Vēj-š! | Kuģ-i! | Liep-a! | |
Plurál | |||||
Nominativ | Draug-i | Vēj-i | Kuģ-i | Liep-as | Pas-es |
Genitiv | Draug-u | Vēj-u | Kuģ-u | Liep-u | Pas-u |
Dativ | Draug-iem | Vēj-iem | Kuģ-iem | Liep- ām | Pas-ēm |
Akuzativ | Draug-us | Vēj-us | Kuģ-us | Liep- as | Pas-es |
Instrumentál | Draug-iem | Vēj-iem | Kuģ-iem | Liep- ām | Pas-ēm |
Lokál | Draug-os | Vēj-os | Kuģ-os | Liep- ās | Pas-ēs |
Přídavná jména přebírají kategorie rodu, čísla a pádu od nadřazeného podstatného jména, které rozvíjejí.
Specifickým rysem lotyšského jazyka je, že přídavná jména mohou mít krátký i dlouhý tvar (podobně jako v ruštině).
Slovesa vyjadřují kategorii rodu (trpný, činný), času (přítomný, minulý a budoucí), způsobu a mohou vyjadřovat i osobu a číslo. Slovesa mají také mnoho tvarů příčestí.
Příklady příčestí:
Moderní lotyšská abeceda obsahuje 33 písmen.
Samohlásky se dělí na krátké a dlouhé, přičemž kvantita samohlásky má distinktivní, tj. význam rozlišující funkci, např. kazas – kozy, kāzas – svatba, kase – pokladna, kasē – v pokladně. Výslovnost přízvučných a nepřízvučných samohlásek je stejná (na rozdíl např. od ruštiny). Dlouhá samohláska se v současné lotyštině označuje vodorovnou čárkou nad písmenem: ā, ē, ī, ū.
Dvojhlásky: ai, ei, ui, o [uo], au, ie. Souhláska j, která následuje po samohlásce, může být součástí dvojhlásky: klajš [klaiʃ] „fiasko“, zvejnieks [zveinieks] „rybář“, šuj [ʃui] „šít“. Dvojhlásku může tvořit i souhláska v: tev [teu] „pro tebe“.
V lotyštině písmena Ļ ļ, Ņ ņ, Ķ ķ, Ģ ģ označují 4 měkké souhlásky. Znělé souhlásky se v pozici před neznělou souhláskou asimilují na neznělé. Souhlásková zakončení: -ds (gads = rok) a -ts (lakats = kapesník) se obvykle vyslovují jako [ts], -žs (spožs = jasný), -šs (svešs = vetřelec) jako [š]. Znělé souhlásky se na konci slov vyslovují jako znělé.
V lotyštině je obvykle přízvuk na první slabice. Lotyština rozlišuje 3 různé tóny, které mají význam rozlišující funkci: konstantní (stieptā), klesající (krītošā) a přerušený (lauztā intonācija), např. loks ([luõks], jarní cibulka), loks ([lùoks], úklon) nebo logs ([luôgs], okno).
Souhlásky se dělí na znělé a neznělé, tvrdé a měkké, rozdělují se též podle místa a způsobu artikulace.
Při zdvořilé komunikaci se v lotyštině používá vykání, které se podobně jako v češtině vyjadřuje slovesem ve 2. osobě množného čísla a příslušným zájmenem Jūs („Vy“).
Oficiální oslovení se skládá z příjmení v genitivu a slova kungs (pan) nebo kundze (paní), např. Kļaviņa kungs, Liepas kundze, stejně se oslovují starší lidé, např. prezidenta kungs, ministres kundze.
Rodičům se v Lotyšsku obvykle tyká, ale v některých rodinách na venkově se dodnes udrželo vykání. Křestní jména se používají spíše v neformálních situacích, příjmení ve formálních.
Zajímavostí je, že slovní zásoba lotyštiny neobsahuje silné vulgarismy. Pokud bychom chtěli někomu vynadat a použít při tom urážlivá slova, museli bychom použít lotyšská pejorativa typu īkstoņa („morous“) nebo ruské či anglické nadávky.