Přeskočit menu

Lotyština

Latviešu valoda

Počet rodilých mluvčích

přibližně 1,7 milionu lidí

Oficiální jazyk v

Lotyšská republika, EU

Jazyk diaspory

USA (100 000), Irsko (50 000), Velká Británie (40 000), Kanada (28 000), Brazílie (25 000), Rusko (20 000), Austrálie (20 000), Nový Zéland (20 000), Litva, Estonsko, Ukrajina, Belgie

Abeceda
33 písmena
Gramatické pády
7
Kód jazyka
lv, lav
Typologická klasifikace jazyka
flektivní , SVO
Jazyková rodina
Indoevropská rodina, baltoslovanská větev, baltská skupina, východobaltská podskupina
Počet nářečí
3 dialekty: livonský, střední (tvoří základ spisovné litevštiny) a horní

Nejdelší slovo

pohyb ve směru hodinových ručiček

Zajímavé slovo nebo věta

trojstěnný
je velmi náročné vyslovit to
vstup
neobsahuje žádné souhlásky

Historie

Lotyšský jazyk je jedním ze dvou živých východobaltských jazyků indoevropské jazykové rodiny. Na rozdíl od litevštiny si nezachoval mnoho archaických prvků.

Výzkum ukazuje, že baltská skupina jazyků se vytvořila jako samostatná větev indoevropské jazykové rodiny do 10. století př. n. l. Východobaltské jazyky se oddělily od západobaltských přibližně v 5. století n. l. První rozdíly mezi litevštinou a lotyštinou se objevují od 9. století, ačkoli ještě dlouhou dobu byly pouze dialekty jednoho jazyka.

Gramatika

Slovosled je volný, přičemž závisí na slovu, které je ve větě nejdůležitější. Věta „V té sklenici je voda“ v lotyštině zní: Glāzē ir ūdens a věta „Voda je ve sklenici“ je: Ūdens ir glāzē. V lotyštině se nepoužívají členy, ale přídavná jména mohou být v určitém nebo neurčitém tvaru.

Podstatná jména mají kategorii rodu, čísla a pádu. Pádů je 7:

Mužský rod Ženský rod
Singulár
Nominativ Draug-s
kamarád
Vēj-š
vítr
Kuģ-is
loď
Liep-a
lípa
Pas-e
pas
Genitiv Draug-a Vēj-a Kuģ-a Liep-as Pas-es
Dativ Draug-am Vēj-am Kuģ-im Liep-ai Pas-ei
Akuzativ Draug-u Vēj-u Kuģ-i Liep-u Pas-i
Instrumentál Draug-u Vēj-u Kuģ-i Liep-u Pas-i
Lokál Draug-ā Vēj- ā Kuģ-ī Liep- ā Pas-ē
Vokativ Draug-s! Vēj-š! Kuģ-i! Liep-a!
Plurál
Nominativ Draug-i Vēj-i Kuģ-i Liep-as Pas-es
Genitiv Draug-u Vēj-u Kuģ-u Liep-u Pas-u
Dativ Draug-iem Vēj-iem Kuģ-iem Liep- ām Pas-ēm
Akuzativ Draug-us Vēj-us Kuģ-us Liep- as Pas-es
Instrumentál Draug-iem Vēj-iem Kuģ-iem Liep- ām Pas-ēm
Lokál Draug-os Vēj-os Kuģ-os Liep- ās Pas-ēs

Přídavná jména přebírají kategorie rodu, čísla a pádu od nadřazeného podstatného jména, které rozvíjejí.

Specifickým rysem lotyšského jazyka je, že přídavná jména mohou mít krátký i dlouhý tvar (podobně jako v ruštině).

Slovesa vyjadřují kategorii rodu (trpný, činný), času (přítomný, minulý a budoucí), způsobu a mohou vyjadřovat i osobu a číslo. Slovesa mají také mnoho tvarů příčestí.

Příklady příčestí:

  • ziedošs koks
    kvetoucí strom
  • noziedējis koks
    strom, kterému opadaly listy
  • lasāma grāmata
    kniha, která se čte
  • izcepta maize
    pečený chléb
  • viņš iet domādams
    prochází se, když přemýšlí

Písemný systém a výslovnost

Moderní lotyšská abeceda obsahuje 33 písmen.

  • a
  • ā
  • b
  • c
  • č
  • d
  • e
  • ē
  • f
  • g
  • ģ
  • h
  • i
  • ī
  • j
  • k
  • ķ
  • l
  • ļ
  • m
  • n
  • ņ
  • o
  • p
  • r
  • s
  • š
  • t
  • u
  • ū
  • v
  • z
  • ž

Samohlásky se dělí na krátké a dlouhé, přičemž kvantita samohlásky má distinktivní, tj. význam rozlišující funkci, např. kazas – kozy, kāzas – svatba, kase – pokladna, kasē – v pokladně. Výslovnost přízvučných a nepřízvučných samohlásek je stejná (na rozdíl např. od ruštiny). Dlouhá samohláska se v současné lotyštině označuje vodorovnou čárkou nad písmenem: ā, ē, ī, ū.

Dvojhlásky: ai, ei, ui, o [uo], au, ie. Souhláska j, která následuje po samohlásce, může být součástí dvojhlásky: klajš [klaiʃ] „fiasko“, zvejnieks [zveinieks] „rybář“, šuj [ʃui] „šít“. Dvojhlásku může tvořit i souhláska v: tev [teu] „pro tebe“.

V lotyštině písmena Ļ ļ, Ņ ņ, Ķ ķ, Ģ ģ označují 4 měkké souhlásky. Znělé souhlásky se v pozici před neznělou souhláskou asimilují na neznělé. Souhlásková zakončení: -ds (gads = rok) a -ts (lakats = kapesník) se obvykle vyslovují jako [ts], -žs (spožs = jasný), -šs (svešs = vetřelec) jako [š]. Znělé souhlásky se na konci slov vyslovují jako znělé.

V lotyštině je obvykle přízvuk na první slabice. Lotyština rozlišuje 3 různé tóny, které mají význam rozlišující funkci: konstantní (stieptā), klesající (krītošā) a přerušený (lauztā intonācija), např. loks ([luõks], jarní cibulka), loks ([lùoks], úklon) nebo logs ([luôgs], okno).

Souhlásky se dělí na znělé a neznělé, tvrdé a měkké, rozdělují se též podle místa a způsobu artikulace.

Nářečí

Tři hlavní dialekty lotyštiny:

Zdvořilost v řeči

Při zdvořilé komunikaci se v lotyštině používá vykání, které se podobně jako v češtině vyjadřuje slovesem ve 2. osobě množného čísla a příslušným zájmenem Jūs („Vy“).

Oficiální oslovení se skládá z příjmení v genitivu a slova kungs (pan) nebo kundze (paní), např. Kļaviņa kungs, Liepas kundze, stejně se oslovují starší lidé, např. prezidenta kungs, ministres kundze.

Rodičům se v Lotyšsku obvykle tyká, ale v některých rodinách na venkově se dodnes udrželo vykání. Křestní jména se používají spíše v neformálních situacích, příjmení ve formálních.

Zajímavostí je, že slovní zásoba lotyštiny neobsahuje silné vulgarismy. Pokud bychom chtěli někomu vynadat a použít při tom urážlivá slova, museli bychom použít lotyšská pejorativa typu īkstoņa („morous“) nebo ruské či anglické nadávky.

Tématická slova

Vtipná nebo zvláštní přísloví a slovní spojení

Jazykolamy

Nahoru