Přeskočit menu

Čeština

Český jazyk

Počet rodilých mluvčích

kolem 10 milionů

Oficiální jazyk v

Česká republika, EU; může se používat v úřední komunikaci ve Slovenské republice

Menšinový jazyk v

Rakousko, Německo, Chorvatsko, Slovensko

Jazyk diaspory

Bulharsko, Chorvatsko, Polsko, Rumunsko, Srbsko, Spojené království, Ukrajina, Argentina, Brazílie, Kanada, USA

Abeceda
latinka / 42
Gramatické pády
7
Kód jazyka
cs, cze, ces
Typologická klasifikace jazyka
flektivní , vynechávání zájmen , SVO
Jazyková rodina
indoevropská jazyková rodina (západoslovanská větev slovanských jazyků spolu se slovenštinou, polštinou, lužickou srbštinou a vymřelými jazyky polabštinou a severní slovinštinou)
Počet nářečí
5 hlavních skupin dialektů; výrazná přítomnost obecné češtiny v protikladu ke spisovnému jazyku (diglosie)

Nejdelší slovo

nejnezkomercionalizovávatelnejšího
nejneznepravděpodobnostňovávatelnějšího

Zajímavé slovo nebo věta

Strč prst skrz krk.
(stejně jako ve slovenštině)

Úvod

Oficiální název státu je Česká republika. Nemá krátkou oficiální podobu.

Česká republika se dělí na několik historických regionů – hlavní oblast nazývaná Čechy (název kdysi označující celou zemi), Morava a (česká část) Slezska (geograficky a administrativně spadá pod Moravu). Stručně (i když nepřesně) se dá říci, že Čechy se dělí na Čechy a Moravu, přičemž Morava se dělí na Moravu a Slezsko. Aby to bylo ještě komplikovanější, přídavné jméno český se může vztahovat na celou zemi (Česká republika) nebo jen na její část (Čechy).

Zdroj: Wikimedia Commons

Po rozdělení Československa zůstala Česká republika bez jednoslovného krátkého názvu. Pojmenování Česko se vnímalo jako neobvyklé. Po 20 letech od rozdělení Československa se název Česko vyskytuje častěji, ale doteď není všeobecně přijímaný.

V angličtině se navrhovaný název Czechia neujal. Pojmenování Bohemia se používá na označení historické země a konkrétního regionu. Jiným navrhovaným spojením je Czech lands (vytvořený analogicky k názvu Netherlands), ale není to kratší název a tak jediným výstižným pojmenováním v angličtině zůstává Czech Republic.

Historie

  • 10. století

    První písemné zmínky (glosy v latinských rukopisech)

  • 12. – 15. století

    Období „staré češtiny“ – první památky v češtině, např. Dalimilova kronika, Alexandreis (rytířská epika), legendy aj.

  • 14. století

    Ustálení ortografie (spřežky)

  • 1410

    Jan Hus napsal „Orthographia Bohemica“ – zavedení diakritických znamének

  • 1533

    Náměšťská mluvnice – první tištěná gramatika češtiny.

  • 1564 – 1593

    Bible kralická (první významný překlad Bible)

  • 16. – 17. století

    Vrchol spisovného jazyka, rozvoj naučné literatury a kronik; bratrský pravopis

  • 1603

    Grammaticae Bohemicae, ad leges naturalis methodi conformatae, et notis numerisque illustratae ac distinctae, libri duo – první systematická gramatika češtiny, napsal ji Vavřinec Benedikt z Nedožer.

  • 1628

    Němčina se spolu s češtinou stala úředním jazykem

  • 1620 - 1700

    Čeština v písemné formě jen v exilu

  • 1809

    Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache – první moderní gramatika češtiny od Josefa Dobrovského, která vyvolala spory o českém pravopisu.

  • 1835 - 1839

    Česko-německý slovník od Jungmanna

    Josef Jungmann

  • 1843

    Reforma pravopisu, kterou navrhl Pavel Josef Šafařík; od r. 1849 představuje moderní pravopis

  • 1880

    Rovnocenné postavení češtiny a němčiny na úřadech

  • konec 19. století

    Kodifikace gramatiky (Gebauer)

  • 1920 – 1938

    Česko-slovenský jazyk se stal v Československu úředním jazykem

  • 1993 –

    Rozpad Československa; konec mediálního bilingvismu

Písemný systém a výslovnost

  • a
  • á
  • b
  • c
  • č
  • d
  • ď
  • e
  • é
  • ě
  • f
  • g
  • h
  • ch
  • i
  • í
  • j
  • k
  • l
  • m
  • n
  • ň
  • o
  • ó
  • p
  • q
  • r
  • ř
  • s
  • š
  • t
  • ť
  • u
  • ú
  • ů
  • v
  • w
  • x
  • y
  • ý
  • z
  • ž

Háček má dvě různé grafické podoby: obvykle má klínový tvar a je umístěný přímo nad písmenem (ˇ), ale u písmen ď, ť se zapisuje jinak – vypadá téměř jako apostrof připojený k písmenu z pravé strany. Jde jen o grafickou odlišnost, tento diakritický znak zapisovaný oběma způsoby má stejnou platnost. V rukopisu se háček vždy zapisuje stejným způsobem. Vzhledem k tomu, že tato písmena se vyskytují pouze v české a slovenské abecedě, při přepisování českých slov v cizojazyčných textech dochází pravidelně k jeho dezinterpretaci a záměnám, nejčastěji za apostrof.

Česká abeceda obsahuje i několik osobitých písmen, např. „Ř/ř“, označující zvýšenou alveolární vibrantu [r̝], která se vyskytuje pouze v češtině.

Nářečí

Čeština a slovenština tvoří spolu s přechodnými polskými dialekty (po naszymu) a lašskými dialekty nářeční kontinuum, které můžeme klasifikovat jako součást severoslovanského dialektového kontinua. Jednotlivé dialekty jsou navzájem propojeny a navazujíc na sebe jsou srozumitelné podobně jako západoslovanské a východoslovanské dialekty navzájem.

Ve všeobecnosti platí, že všechny české a slovenské dialekty jsou navzájem srozumitelné, ale srozumitelnost češtiny a východoslovenských dialektů je výrazně horší.

Stratifikace češtiny je poměrně specifická. V češtině existují dvě varianty jazyka, a to spisovná čeština (SČ) a obecná čeština (OČ). Spisovná čeština vznikla v 19. století, v období oživení a vzrůstu společenského vlivu češtiny. Nová spisovná forma byla silně ovlivněna starší formou jazyka z období, kdy měla čeština vysokou prestiž a bohatý literární život. Mezitím se však vyvíjela i mluvená podoba češtiny a vytvořil se nový interdialekt – obecná čeština.

Spisovná čeština a obecná čeština jsou navzájem srozumitelné varianty jazyka (z obecné češtiny se postupně odstranily početné germanismy), výraznější rozdíly nejsou ve slovní zásobě, ale v morfologii, syntaxi a stylistice.

Spisovná čeština se používá především v psané formě. Obecná čeština se používá v ústní komunikaci a její používání je přijatelné (běžné a „normální“) na všech úrovních mluveného jazyka i mezi vzdělanými lidmi. Používání spisovné češtiny ve (spontánní) ústní komunikaci může vyznít uměle, dokonce až komicky.

  1. česká skupina
    • 1a. severovýchodočeská
    • 1b. středočeská
    • 1c. jihozápadočeská
    • 1d. českomoravská
  1. středomoravská skupina
  2. východomoravská skupina
  1. slezská skupina
    • 4a. slezskomoravská podskupina
    • 4b. slezskopolská podskupina
  2. nářečně různorodé oblasti

Příklady

mlýn vozík velké stromy být
SČ mlýn vozík velké stromy být
OČ mlejn vozejk velký stromy bejt

Gramatika

Čeština má sedm gramatických pádů (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál a instrumentál). Podstatná jména, zájmena, přídavná jména, příčestí rozvíjející podstatná jména se skloňují podle toho, v jakém pádu se nachází.

Singulár Plurál
Nominativ Šéf sem zanedlouho přijede. Velcí šéfové z hlavních televizních stanic měli právo oficiálně vyžadovat spolupráci, kdy chtěli.
Genitiv Zvedl telefon a vytočil číslo svého šéfa. Mzdy městských šéfů se mohou i výrazně lišit.
Dativ Sekretářka Ludmila přinesla šéfovi šálek čaje s citronem. Šéfům se obchod nezdál dost zajímavý.
Akuzativ Nejlépe je dotázat se hned na šéfa. Expanze firem nutí šéfy cestovat.
Vokativ Jasně, šéfe, hned tam zajdu a předvedu ho. Pokud nevykonávají řádně svou práci, vy, šéfové, byste se jich měli zbavit.
Lokál Záleží to na šéfovi. Češi oceňují na šéfech především slušné a upřímné jednání.
Instrumentál Se svým šéfem nebudu komunikovat přes média. Pesimismus mezi šéfy firem šíří i nepříznivý stav budoucích zakázek.

V češtině se rozlišují 3 nebo 4 gramatické rody:

  • mužský
    • mužský životný: pro osoby mužského pohlaví a některé („vyšší“) živočichy
    • mužský neživotný: („nižší“) živočichové, ostatní předměty
  • ženský: pro osoby ženského pohlaví, ale i pro některé předměty a jevy
  • střední: pojemnování čehokoliv

Gramatický rod substantiv většinou není sémanticky motivovaný. Jednoznačně lze zařadit pouze mužská životná substantiva (kromě několika výjimek, např. kníže se může vyskytovat i ve středním rodě). Jednoznačné je i zařazení substantiv ženského rodu (výjimkou je slovo děvče, které je středního rodu).

Hranice mezi mužskými životnými a mužskými neživotnými substantivy je neostrá: některé názvy zvířat a předmětů v mužském rodě jsou v jednotném čísle životné a v množném čísle neživotné.

Lidé se vždy řadí mezi životná podstatná jména. „Slaneček“ se řadí v množném čísle k životným nebo i k neživotným substantivům. „Bacil“ patří k životným i k neživotným substantivům v jednotném i v množném čísle. „Stroj“ je vždy neživotné podstatné jméno. Životnost může sloužit k rozlišení významu, např. android je převážně životné substantivum, pokud jde o umělou napodobeninu člověka, ale neživotné v případě, že označuje operační systém.

Zajímavá slova

Slovo robot vymyslel Josef Čapek a jako první ho použil jeho bratr, spisovatel Karel Čapek, ve hře R. U. R. (Rossum's Universal Robots), která vyšla v Čechách v roce 1920. Slovo robota se kdysi používalo v archaické češtině, i když je možné, že se jeho tvůrce inspiroval slovenským běžně používaným slovesem robiť.

Od slova nenávidět se nedá vytvořit negativní tvar. Češi očividně nejsou schopni „návidět“...

Těžko vyslovitelná slova

  • sprcha
  • sklo
  • pštros

Tématická slova

mňau

haf

kykyryký

bum, buch

hm, mhm

Vtipná nebo zvláštní přísloví a slovní spojení

Bez práce nejsou koláče.

Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše.

Když se dva perou, třetí se směje.

Jazykolamy

Tři sta třicet tři stříbrných křepelek přeletělo přes stři sta třicet tři stříbrných střech.

Pokopete-li mi to pole, nebo nepokopete-li mi to pole.

Kmotře Petře, nepřepepřete mi toho vepře, jak mi, kmotře Petře, toho vepře přepepříte, tak si toho přepepřeného vepře sám sníte.

Nahoru