Estonština

Eesti keel

Počet rodilých mluvčích

Přibližně 1,29 milionu

Oficiální jazyk v

Estonsko, EU

Jazyk diaspory

Švédsko, Finsko, Lotyšsko, Německo, Kanada, USA, Rusko, Austrálie, Argentina, Brazílie, Velká Británie, Dánsko

Abeceda
Latinka, 32 písmen

Gramatické pády
14

Kód jazyka
et, est

Typologická klasifikace jazyka
aglutinační , skládání , SVO

Jazyková rodina
Uralská jazyková rodina, ugrofinská větev, baltsko-finská podskupina

Počet nářečí
2

Nejdelší slovo

sünnipäevanädalalõpupeopärastlõunaväsimatus

nedělní večer nabitý energií po víkendové narozeninové oslavě

uusaastaöövastuvõtuhommikuidüll

ranní idyla po Novém roce

Zajímavé slovo nebo věta

Slova s minimálním počtem souhlásek:

jäääär

okraj ledovce

kõueöö

noční bouřka

ajaja

vozka

Nejdelší složené slovo:

kuuuurija istus töööös jääääres

hvězdář během noční směny seděl na okraji ledovce

jõeäärne õueaiamaa

zahrada na břehu řeky

Historie

Estonský jazyk se začal formovat ve 12. a 13. století spojením dvou nebo tří jazyků, které se vyčlenily ze skupiny baltsko-finských dialektů na začátku našeho letopočtu. Vývoj estonštiny ovlivnily i germánské, slovanské a baltské jazyky.

Nářečí

Dvě navzájem výrazně odlišné skupiny dialektů:

Severní dialekt:
- Dialekty střední části Estonska: centrální, západní, ostrovní, východní
- Severovýchodní dialekty: pobřežní dialekt, dialekt oblasti Alutaguse
Jižní dialekty: Mulgi, Tartu, Võro

Písemný systém a výslovnost

V estonštině je přízvuk obvykle na první slabice slova (s několika výjimkami: aitäh „děkuji“, sõbranna „přítelkyně“, některé citoslovce: ahah, ohoh – přízvuk je zde na druhé slabice). Starší přejatá slova mají přízvuk také na první slabice, např. miljonär, apelsin, pensionär. Nové výpůjčky si ponechávají přízvuk podle původního jazyka: büroo, psühholoogia, kompuuter.

Samohlásky se vyslovují zřetelně, nedochází k jejich redukci. Podle délky se souhlásky a samohlásky dělí na krátké, střední a dlouhé, např.: koli (krátké „o“ – „pojď dál“), kooli (středně dlouhé „o“, „školního“ – v genitivu), kooli (dlouhé „o“, „do školy“).

Souhlásky se rozdělují na silné a slabé (ne na znělé a neznělé). Souhláska g, b, d, d’ je neznělá, ale slabá a podle způsobu artikulace patří mezi závěrové souhlásky. Výslovností se přibližuje hlásce k, p, t, t’, která v estonštině patří mezi úžinové souhlásky. Znělé souhlásky na konci slov se vyslovují zněle (neasimilují se jako např. ve slovenštině). Silné a slabé plozivy se na začátku slova nevyslovují, tj. slova baas („základ“) a paas („vápenec“) se vyslovují stejně. Hláska f se vyskytuje pouze v převzatých slovech, např. film nebo faktor.

V estonštině převládá fonetický pravopisný princip, tj. „piš, jak slyšíš“.

Gramatika

Estonština je aglutinačně flektivní jazyk. Gramatické tvary se v něm tvoří přidáváním přípon ke kořeni slova, např. množné číslo v adessivu (jeden z lokativních pádů) lauda+de+l (kořen slova + přípona označující množné číslo + pádová koncovka) „na stolech“; fonetické změny se mohou realizovat i v rámci slova: lugema „číst“ – loen „čtu“. Slovo může sestávat i z velkého počtu morfémů.

V estonštině se nepoužívají členy a jmenné slovní druhy nevyjadřují gramatickou kategorii rodu. Existuje zde však morfém, který vyjadřuje ženský rod, např.: tanárnő („učitelka“), titkárnő („sekretářka“).

Estonština má 14 pádů. Systém pádů vychází ze záměny tzv. silných a slabých stupňů, v důsledku čehož dochází k výrazné změně slov: tuba („pokoj“, nominativ) - toa („nacházející se v pokoji“, genitiv).

Osobní zájmena mohou mít dvojí tvar: krátký (nepřízvučný) a dlouhý (přízvučný).

Slovesa nevyjadřují slovesnou kategorii vidu. Estonština používá dva gramatické časy, a to přítomný a minulý (jednoduchý nebo průběhový, předpřítomný a předminulý). Budoucí čas se vyjadřuje přítomným časem nebo pomocí analytických tvarů spolu se slovesem hakkama „začít“ (nebo saama „být schopen“):

ma kirjutan
Píšu / Napíšu / Budu psát
ma hakkan kirjutama
Začnu psát (hned teď)
ma saan kirjutada
Můžu psát

V estonštině se rozeznávají 4 slovesné způsoby:

oznamovací: Ta laulab hästi. („Pěkně zpívá.“)
podmiňovací: Ta laulaks hästi. („Pěkně by zpíval.“)
způsob nepřímé výpovědi: Ta laulvat hästi. („(Prý) pěkně zpívá.“)
rozkazovací: Ta laulgu hästi! („Ať pěkně zpívá!“)

Ze slovesa se dají vytvořit čtyři druhy příčestí (činné a trpné příčestí přítomné i minulé) a také přechodník: looma (tvořit) – loov (tvořící; činné příčestí přítomné), loodav (tvořen; trpné příčestí přítomné), loonud (tvořivší; činné příčestí minulé), loodud (vytvořen; trpné příčestí minulé).

Tvorba slov a slovní zásoba

V estonštině existuje množství slov, která jsou složena ze dvou, tří, čtyř nebo více morfémů:

suur/linn
velkoměsto
vihma/piisad
kapky deště
pôllu/majandus/iilikool
zemědělská univerzita

Lingvopedie