Chorvatština
Hrvatski jezik
Hrvatski jezik
4,4 milionu
Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko (jeden ze sedmi oficiálních jazyků Vojvodiny), EU
Černá Hora, Maďarsko, Rakousko, Itálie, Rumunsko
Německo, Švédsko, Francie a jiné země západní Evropy, Argentina, USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland
Chorvatština je jazyk velmi blízký srbštině, bosenštině a černohorštině. Literárním jazykem s několika místními variantami se stal v 15. století, současnou podobu (s malými odlišnostmi) získal v 19. století.
V 19. století převládala snaha sjednotit jihoslovanské jazyky a vytvořit jeden společný jazyk. Z tohoto důvodu byly pro srbštinu a chorvatštinu vytvořeny velmi podobné jazyky, a proto během většiny 20. století se tyto jazyky často označovaly za jeden jazyk s názvem srbochorvatština (resp. chorvatosrbština). Černohorštinu s její specifickou intelektuální slovní zásobou a terminologií je možné považovat za variantu srbštiny, i když má mnoho osobitých charakteristických vlastností. Je těžké vymezit, co je standardní bosenština, je ale jisté, že stojí na pomezí srbštiny a chorvatštiny a má několik variant, též je nejbliší k černohorštině. Všechny zmíněné jazyky jsou si navzájem srozumitelné. Rozdíly se vyskytují především v odborné terminologii téměř ve všech oblastech. Chorvati a Srbové mají značně rozdílnou slovní zásobu v oblasti matematiky, biologie, práva nebo gastronomie. Zjevné rozdíly jsou i v psané formě: Srbština a černohorština může být zapsána latinkou nebo cyrilicí, chorvatština a bosenština jen latinkou.
Slovanské jazyky se dělí na 3 skupiny: západoslovanské (polština, čeština, slovenština, lužická srbština, kašubština a severní slovinština), východoslovanské (ukrajinština, běloruština, ruština a rusínština) a jihoslovanské (slovinština, chorvatština, srbština, černohorština, bosenština, makedonština a bulharština).
„Tabulka z Bašky“ (Baščanska ploča) datovaná přibližně do roku 1100
Chorvatská nářečí se rozdělují do 3 skupin: štokavština, kajkavština a čakavština. Literatura vznikala ve všech dialektech, ale převážně ve štokavštině, která tvoří základ spisovné chorvatštiny.
Zdroj: Wikimedia Commons
Chorvatština se zapisuje latinkou. Kdysi se používala hlaholice, případně tzv. západní cyrilice (bosančica). V jistém období se používaly v různých oblastech paralelně všechny tři typy písma, někdy dokonce i v téže oblasti. Nakonec zůstala pouze latinka. V jazyce převládá fonetický princip, čili jedné hlásce odpovídá vždy totéž písmeno. Chorvatština obsahuje 27 písmen latinské abecedy: základní latinskou abecedu bez písmen x, y a q, ale navíc používá č, ć, đ, š a ž. Tři fonémy se zapisují spřežkami, a to lj, nj a dž.
Číst chorvatský text je jednoduché. Problematický je přízvuk, který se může nacházet na jakékoliv slabice slova (kromě poslední) a může měnit jeho význam. Neplatí to v případě tónových akcentů (v jazyce se rozlišují 4 typy, podobně jako tóny v čínštině: 2 klesavé a 2 stoupavé, oba mohou být dlouhé a krátké). Věta „Gore gore gore gore“ obsahuje čtyři zdánlivě identická slova, která se vyslovují s různým tónovým akcentem, a tedy každé slovo má jiný význam: „Na vrchu hoří hory horší.“
Gramatika chorvatštiny je složitá, podobně jako gramatika ostatních slovanských jazyků. Má kategorii čísla (jednotné a množné), pádu (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál a instrumentál) a rodu (mužský, ženský a střední). U podstatných jmen rozlišujeme 7 pádů, 2 čísla a 3 rody, proto musíme brát do úvahy 42 potenciálních tvarů paradigmatu. U sloves se uplatňuje kategorie času (přítomný čas, 2 budoucí časy, imperfektum/aorist, perfektum, předminulý čas), čísla (jednotné a množné), osoby (já, ty, on/ona/ono v singuláru a my, vy, oni v plurálu). U sloves se určuje i vid (dokonavý a nedokonavý), přičemž je třeba ovládat vidové zařazení každého slovesa, protože i na něm závisí příslušnost slovesa do časovacího vzoru, např. skočiti (skočit) a skakati (skákat).
Mnohá frekventovaná slovesa mají nepravidelné časování se zvláštními zakončeními. Specifickým rysem jsou i hláskové změny ve slovech (asibilace, palatalizace apod.). Podobně jako je složité skloňování podstatných jmen, složité je i skloňování přídavných jmen a zájmen. Přídavná jména mohou být určitá a neurčitá.
Příklady časování sloves:
Singulár | Plurál | |
---|---|---|
1. osoba |
idem
jdu |
idemo
jdeme |
2. osoba |
ideš
jdeš |
idete
jdete |
3. osoba |
ide
jde |
idu
jdou |
Singulár | Plurál | |
---|---|---|
1. osoba |
pođoh
šel jsem |
pođosmo
šli jsme |
2. osoba |
pođe
šel jsi |
pođoste
šli jste |
3. osoba |
pođe
šel/šla |
pođoše
přišli |
Singulár | Plurál | |
---|---|---|
1. osoba |
išao sam
šel jsem išla sam šla jsem |
išli smo
šli jsme išle smo šli jsme |
2. osoba |
išao si /išla si
šel si/šla si |
išli ste/išle ste
šli jste |
3. osoba |
išao je/išla je
šel/šla |
išli su/išle su
šli |
Slovesa mohou být v předminulém čase, jako i ve dvou budoucích časech (I a II).
Singulár | Plurál | |
---|---|---|
Nominativ |
stol
stůl |
stolovi
stoly |
Genitiv |
stola
stolu |
stolova
stolů |
Dativ |
stolu
stolu |
stolovima
stolům |
Akuzativ |
stol
stůl |
stolove
stoly |
Vokativ |
stole
stole |
stolovi
stoly |
Lokál |
o stolu
o stolu |
o stolovima
o stolech |
Instrumentál |
stolom
stolem |
stolovima
stoly |
Každé podstatné jméno má rod (mužský, ženský, střední). Vyskloňované slovo stůl (stol) je mužského rodu. Podstatná jména v ženském a středním rodu mají jiná zakončení. Při osvojování si podstatných jmen je třeba se učit i jejich rody kvůli správnému skloňování (stejně jako v češtině).
Podobně jako v češtině, v chorvatštině může souhláska „r“ v některých slovech fungovat jako slabikotvorná samohláska, např.: smrt („smrt“), krv („krev“), brv („můstek“) apod. Některá slova tak tvoří 5 nebo 6 souhlásek bez samohlásky, např.: smrtno („smrtelný“), stvrdnuti („ztvrdnouť“) a jiné.
Chorvatština používá 31 fonémů, protože dvojhláska (vyslovovaná jako ie a iē) se zapisuje jako je nebo ije.