Historie

Finština patří do skupiny ugrofinských jazyků, které se spolu se samojedskými jazyky začleňují do uralské jazykové rodiny. Obrázek znázorňuje historický vývoj uralské jazykové rodiny.

Historický vývoj uralské jazykové rodiny (zdroj: http://www.regulytarsasag.hu/madartavlatbol citovaný: Finnougor Kalauz. Ed. Martha Csepregi. Medicina Publishing Co, 2001.)

Finština se často považuje za skandinávský jazyk, ale ve skutečnosti není geneticky příbuzná s norštinou ani se švédštinou. Jediným „velkým“ evropským jazykem, se kterým je finština příbuzná, je maďarština, ale tyto dva jazyky jsou si podobné asi jako čeština s portugalštinou. Mezi nejpříbuznější jazyky finštiny patří baltsko-finské jazyky, a to estonština, karelština, vepština, livvi, ingrijština apod. Finům je srozumitelná karelština a částečně i estonština. Finština je jeden z nejrozšířenějších ugrofinských jazyků. Je oficiálním jazykem ve Finsku a EU, finsky mluví téměř 5 milionů lidí. Některé další jazyky, které jsou příbuzné finštině, se používají v Ruské federaci, mnohým z nich však hrozí zánik. Následující tabulka uvádí 15 příbuzných slov ve finštině a v dalších ugrofinských jazycích.

Nářečí

Ve finštině se rozlišují tři hlavní skupiny dialektů: severní, východní a západní.

Finské dialekty

1. Lounaismurteet
2. Hämäläismurteet
3. Etelä-Pohjanmaan murre
4. Keski- ja pohjoispohjalaiset murteet
5. Peräpohjalaiset murteet
6. Savolaismurteet
7. Kaakkoismurtee

Zdroj: Wikimedia Commons

Ve srovnání s jinými evropskými jazyky je rozčlenění finských dialektů výrazné. Dialekty se člení primárně na východní a západní. Hlavní odlišnosti mezi dialekty se projevují především ve výslovnosti, ale zajímavé jsou i některé lexikální rozdíly. V západních dialektech se např. „březové proutky“, které se používají v sauně, označují jako vihta a ve východních a severních částech Finska jsou to vasta.

Distribuce slov vasta a vihta.

Gramatika

Finština patří k aglutinačním jazykům, ve kterých každý morfém (nejmenší významová jednotka) nese jeden gramatický význam. Ohýbání slov se uskutečňuje připojováním morfémů ke kořeni slova. Finské slovo vaimollenikin je do češtiny přeložitelné pomocí několika slov: „též k mé ženě“.

V úvodní části s obecnými informacemi o finštině je uvedeno nejdelší finské slovo, které nevzniklo skládáním – epäjärjestel­mällistyttämättö­myydelläänsäkäänköhän, ale aglutinací, tj. připojováním morfémů. Toto slovo se nedá doslovně přeložit, znamená přibližně: „Ani ne z jejího nedostatku organizace, předpokládáš.“

Zajímavou vlastností finštiny je množství gramatických pádů, v závislosti na přístupu se rozlišuje 14 až 17 různých pádů. Šest z nich jsou lokativní pády, které vyjadřují pohyb směrem někam, umístění předmětu nebo vzdalování se. Pokud chce někdo říci: „Oni jsou v domě“ (talo), použije tvar talossa, přičemž morfém „-ssa“ znamená „v“. Přípona -sta vyjadřuje směr „z“, -on ve slově taloon znamená „do(vnitř)“. Ve finštině je důležité rozlišovat vnitřní a vnější lokativní pády. Pokud se něco nachází v otevřeném prostoru (stůl, střecha apod.), použijeme jiná pádová zakončení než zakončení zmíněná výše, protože finština rozlišuje přípony s významem „do“ a „na“. Katto znamená „střecha“. Katolle vyjadřuje „na střechu“ a slovo katolta „ze střechy“:

Lokativní pády ve finštině