Rumunština
Limba română
Limba română
přibližně 24 milionů (Rumunsko a Moldavsko)
Rumunsko, Moldavsko, (Podněstří), EU
Srbsko, Maďarsko
Itálie, Španělsko, USA, Německo, Velká Británie, Kanada, Rakousko, Francie, Portugalsko, Kypr, Austrálie, Irsko
Pojem rumunština v širším smyslu pojmenovává čtyři jazyky nebo dialekty, kterými jsou dákorumunština, arumunština, meglenorumunština a istrorumunština. Tyto čtyři navzájem poměrně těžko srozumitelné jazyky vznikly z různých mluvených variant románských jazyků, které se používaly v obou oblastech na severu i na jihu od řeky Dunaj v době před příchodem Slovanů na toto území. Označují se také jako východorománské jazyky. V případě, že se termín rumunština používá v tomto širším smyslu, k označení rumunštiny v užším smyslu se používá pojem dákorumunština.
Rumunština vznikla z tzv. vulgární latiny, která se v Dácii (území jihozápadního Rumunska) rozšířila v prvních stoletích našeho letopočtu. Mezi 3. stoletím a vznikem protorománského jazyka v 10. století, kdy se území dnešního Rumunska dostalo pod vliv Byzantské říše, je historie východorománského jazyka neznámá.
Rumunština není v období středověku doložena, první doklady pocházejí až ze začátku 16. století.
Nejstarší rumunský dokument je Neacșův list, byl napsán v cyrilici a pochází z roku 1521. Cyrilice se (spolu s latinkou) používala na území Rumunska do roku 1860, kdy se začala oficiálně používat latinka.
Názor, že moldavština je odlišná od rumunštiny, byl silně podporován po vzniku Moldavské autonomní sovětské socialistické republiky (r. 1924). Zavedlo se používání cyrilice, kterou v roce 1932 nahradila latinka, po této změně byl pravopis moldavštiny stejný jako pravopis spisovné rumunštiny. Tento trend byl obrácen v roce 1938, kdy se začala opětovně používat cyrilice, a v jejím používání se pokračovalo i v Moldavské SSR (včetně anektované Besarábie patřící do roku 1940 Rumunsku). V roce 1989 cyrilici znovu nahradila latinka (opět identický pravopis jako v Rumunsku). V roce 1991 se název republiky Republica Sovietică Socialistă Moldovenească (Moldavská sovětská socialistická republika) změnil na Republica Moldova („Republika Moldova“; nicméně v češtině používáme název Moldavská republika).
V Podněstří se stále používá používá cyrilice a místní verze rumunštiny je stále považována za samostatný jazyk – moldavštinu.
Písmeno â se vyskytuje výlučně uprostřed slov; v podobě velkého písmene se používá jen v nadpisech psaných kapitálkami.
Písmena î a â jsou foneticky i funkčně identické. Používají se z historických důvodů, poukazujíc na původ jazyka v latině.
A Б В Г Д Е Ж Ӂ З И Й К Л М Н О П Р С Т У Ф Х Ц Ч Ш Ы Ь Э Ю Я
а б в г д е ж ӂ з и й к л м н о п р с т у ф х ц ч ш ы ь э ю я
Rumunština jako jediný románský jazyk používá určité členy v enklitické pozici, jako přípony k podstatnému jménu (podobně jako ve skandinávských jazycích, bulharštině nebo makedonštině), ne v proklitické pozici (před slovem). Tyto členy (podobně jako v jiných románských jazycích) vznikly z latinských ukazovacích zájmen.
Podstatná jména mohou být v jednom ze 3 rodů: mužském, ženském a středním. Podstatná jména středního rodu se v jednotném čísle chovají jako slova mužského rodu a v množném čísle jako slova ženského rodu.
Podstatná jména v základním tvaru (v nominativu jednotného čísla bez člena), které jsou zakončeny na souhlásku nebo samohlásku, příp. polosamohlásku -u, jsou častěji mužského nebo středního rodu; pokud jsou zakončeny na -ă nebo -a, jsou obvykle ženského rodu.
Mužský rod | Ženský rod | Střední rod |
---|---|---|
om
člověk
|
bunică
babička
|
drum
cesta
|
bou
vůl
|
carte
kniha
|
cadou
dar, dárek
|
copac
strom
|
cafea
káva
|
exemplu
příklad
|
Rumunština z latiny zdědila 5 pádů a to nominativ, genitiv, dativ, akuzativ a vokativ. Z hlediska morfologie se nominativ a akuzativ podstatných jmen neliší, stejně dativ a genitiv jsou formálně stejné pády (s výjimkou osobních zájmen, které mají v těchto pádech odlišnou formu). Vokativ se používá jen u podstatných jmen označujících oslovované osoby nebo věci. V současnosti převládá tendence používat na oslovení nominativ.
Singulár | Plurál | |
---|---|---|
Nominativ Akuzativ |
Mužský rod | |
băiatul
chlapec
|
băieții | |
Ženský rod | ||
mama
matka
|
mamele | |
Střední rod | ||
oul
vejce
|
ouăle | |
Genitiv Dativ |
Mužský rod | |
băiatului | băieților | |
Ženský rod | ||
mamei | mamelor | |
Střední rod | ||
oului | ouălor |
Singulár | Plurál | |
---|---|---|
Nominativ Akuzativ |
Mužský rod | |
băiat | băieți | |
Ženský rod | ||
mamă | mame | |
Střední rod | ||
ou | ouă | |
Genitiv Dativ |
Mužský rod | |
băiat | băieți | |
Ženský rod | ||
mame | mame | |
Střední rod | ||
ou | ouă |
Singulár | Plurál | |
---|---|---|
Vokativ | Mužský rod | |
băiatule/băiete | băieților | |
Ženský rod | ||
mamo | mamelor | |
Střední rod | ||
oule | ouălor |
Varianty rumunštiny se vyznačují především rozdíly ve fonetice. Samotní Rumuni hovoří o svých nářečích jako o „přízvucích“ nebo „řečech“.
Rumunské dialekty se rozdělují do 2 skupin, a to na jižní a severní: